Haf,
tak Vám štěknu, že venku se udělala zima jak na Sibiři. Vůbec nechápu páničku, myslím si, že mě nemá vůbec ráda. Mě, ani ten zbytek naší smečky. Jakmile přijde z práce domů, tak řekne rozhodně a VEN. Copak neví, jak tam je? Jejich babička to moc dobře ví, protože jakmile otevře dveře na zahradu, tak řekne:“Co jen mám s vámi dělat. Tak pojďte.“ A hned jsme doma v teploučku. |  |
Ale to jsem Vám štěkat nechtěla. Musím Vám všem povědět velkou novinu. První sobotu v říjnu mě páničci posadili do auta a vyrazili jsme až do Čech. No, nemůžu říct, že by se mě cesta autem moc nelíbila. Nebyla špatná, ale jela s námi i naše nejmenší a nejmilejší štěňátko, které zůstalo doma, naše čertice Tajla a to Vám řeknu ta chvilku neposedí. Nakonec jsme jeli několik desítek kilometrů za Prahu. Tam se konala velká svatba. Ach. Konečně jsem to štěkla. Já jsem měla psí svatbu. Pořádně si ani nepamatuji, že bych řekla ANO, ale manžel Derrick se mi moc líbil. A nelíbil se jenom mě. Na Světové výstavě v Bratislavě minulý týden získal titul Světový vítěz. Moc mu to přeji a na dálku posílám psí polibky.
Takže pokud bude vše v pořádku, tak jak páníčci spočítali, letos nedostanu od svatého Mikuláše košíček s dobrotami, ale já sama bych měla být takovým Mikulášem a něco domů přinést. Držte mě pacičky, ať se to podaří a já ať mám nádherné kluky a holky. Jak budu vědět víc, tak se hned ozvu.
Vaše Orina 
P.S.: Nedejte se zmást klidným výrazem Tajly na fotografii, protože když byla s námi na krytí, tak jsem měla obavu, aby mi nezakousla manžela (i když byl mezi nimi rozdíl asi 6 kg), jak tam s ním řádila celý večer a potom i ráno... |
