pozhlav pozhlav
Stránky pro psy DogSite.cz - Inzerce psů, plemena psů, psí články, výstavy psů
Zde může být i Vaše reklama
pozhlav pozhlav
poztop poztop
poztop poztop
vyhledávání poz
 
vyhledávání poz
poztop poztop
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
   
S jezevčíkem na houbách Tisk E-mail

Blog dlouhosrstého jezevčíka

Orina

  Haf, tak Vás všechny chci pozdravit.

Venku je v plném proudu podzim, dokonce napadl i první sníh, který ale brzy roztál a já Vám chci štěknout, jak jsem byla letos sbírat houby.


Všichni říkali, že prý rostou. Tak se páneček i s paničkou a mojí malou kamarádkou vydali sbírat hřiby. Po příjezdu na Staré Hutě, kde má babička s dědou chalupu, jsme se vypravili do lesa.  

Před tím, jsme se ještě šli podívat na zahradu, na kterou se „vypravilo“ stádo divočáků. Malou vesničku v Buchlovských horách začali v poslední době pravidelně navštěvovat téměř každý večer divoká prasata. Po jejich návštěvě zůstala zahrada zryta i na místech, kde celé roky rostla jen tráva.

  

  Takže do lesa jsme vycházeli s vědomím, že všude se mohou skrývat krvelační divočáci, kteří s nikým nemají slitování ( představa mojí malé kamarádky ). Po krátké procházce lesem, kdy jsme nacházeli většinou jen nádherné červené muchomůrky se páneček s paničkou a se mnou rozdělili. Já s páničkama jsme měli jít podle instrukcí kolem oplocenky, patrně i přes palouček, kolem vysokého dubu, možná i kolem suchého modřínu… a tam se zase všichni setkat. Po delší době a projítí kolem patrně dvou oplocenek konstatovala pánička, že jsme stále v lese, ale na úplně jiném místě než jsme měli být. Proto hned volali pánečkovi mobilem a hodně dlouho se domlouvali, kde vlastně jsme.

 No nebudu vyštěkávat celou komunikaci. Jisté bylo, že i když pánička šla snad po známých místech, tak na správné místo jsme nedošli. Moje kamarádka začala natahovat, že jsme se ztratili. Pánička teda volala pánečkovi, že jsme právě přešli přes potok a jdeme rovnou za zapadajícím sluníčkem. Problém byl ale v tom, že podle pánečka jsme měli mít zapadající slunce v zádech …… V tomto zmatku, kde vlastně jsme došlo na nejhorší. Baterie mobilu si řekla, že už bylo dost telefonování a klidně si usnula. Páneček se strachoval kde jsme, když se nám nemohl dovolat a šel nás hledat. Moje malá kamarádka brečela, že jsme se ztratili, ale pánička řekla, že určitě trefí zpět do vesnice. Bylo to jak v pohádce O perníkové chaloupce. Taky jsme hledali světýlko….. Po nějaké chvíli jsme došli k hájence, která je kus před vesnicí a páníčka poznala kde jsme, jenže místo doleva, jsme šli doprava a cesta nás vedla oklikou zpět na místo, kde jsme se měli s pánečkem původně setkat.

Muchomůrka červená


Protože by to byla velká zacházka, tak jsme se rozhodli, že budeme šplhat jak kamzíci do kopce, přebrodíme další potok a tak se konečně dostaneme na cestu, která nás dovede k chaloupce. Podařilo se, konečně civilizace. Rychle někde sehnat mobil a zavolat pánečkovi, že jsme na světě. Páneček nás mezitím již hledal přesně v místech odkud jsme mu naposledy volali a odkud jsme potom šli do vesnice. Tak že se vrátil až po delší době a setkal se s námi v pořádku u babičky na chalupě. Vrčel na nás a s konstatováním, že nemáme žádný orientační smysl jsme jeli domů.  


 

 Hříbek 
  
  Hřibů jsme sice moc nenašli, ale vycházka to byla pěkná….
 

                                                                                    Tak haf a vrrrr Vaše Orina

 

P.S.: když jsem říkali dědovi, že už skoro nic neroste, tak prý vyšel do lesa a za chvilku se vrátil s plným košíkem hřibů....ale kdo ví jak to doopravdy bylo a kde je měl schované, protože v lese kromě muchomůrek opravdu nic nebylo.   

  

  

 
< Předch.   Další >

 
 
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
pozpat pozpat pozpat
pozpat pozpat pozpat