pozhlav pozhlav
Stránky pro psy DogSite.cz - Inzerce psů, plemena psů, psí články, výstavy psů
pozhlav pozhlav
poztop poztop
poztop poztop
vyhledávání poz
 
vyhledávání poz
poztop poztop
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
   
Noční dobrodružství Tisk E-mail

Blog dlouhosrstého jezevčíka

Airis

  Haf a ahoj všichni.
Včera večer jsem si vzpomněla, že jsem Vám ještě nenapsala o jednom výletu s nočním dobrodružstvím.
Jeho účastníkem byla Airiska a proto jí předávám slovo.

Haf, před měsícem jsem Vám štěkala, že moji pánečci půjdou v tomto roce na poslední pouť na Klimentek a že mne tam možná páneček vezme sebou. A opravdu, pánečkovi se to podařilo a propašoval mě tam. Pánička sice trošku vrčela, že jsem malá, ale stejně bych řekla, že vrčela jen tak na oko. Omladina měla naplánované, že se bude vycházet z Osvětiman a že cesta až nahoru bude trvat maximálně hodinku. Chi, chi, chi. Část omladiny, která šla vpředu by tam asi za hodinku byla, jenže druhá část co šla vzadu asi není zvyklá chodit tak rychle, taky páneček sem tam něco fotil a tak se stalo, že nám přední skupinka jaksi zmizela z očí.

  Tak jsme šli lesem po pěkné cestě, sluníčko svítilo a najednou zazvonil mobil a my jsme se dozvěděli, že jsme měli zahnout z cesty doleva kolem okraje paseky. Uf, moje tlapky. Takže otočka, 500 m vracečka a rychlá chůze, protože mezi námi, už teď jsme byli na cestě necelou hodinu a konec cesty stále v nedohlednu. Po chvilce jsme se šťastně setkali, já jsem hned olízala mladší část naší výpravy a šlapali jsme dál. Nakonec jsme na Klimentek v pořádku dorazili, ale celkově nám cesta trvala něco přes 1,5 hodiny. Po krátkém programu na Klimentku to začalo být velice zajímavé. Napřed kluci nosili dřevo, pak dlouze foukali a nakonec se kdosi olízl a řekl. Mňam, špekáček. Co? Kde? Aha, už vím. Z velkého batohu se začaly vytahovat chleba, hořčice, špekáčky a ty se napichovaly na pruty a dávaly nad oheň a za chvilku to tam krásně vonělo. I já jsem kousek dostala. Dobře se sedělo, Peťa hrál na kytaru a všichni zpívali. Sluníčko ještě chvilku naslouchalo, ale najednou si vzpomnělo, že by mělo jít spát. A co teď. Pomalu začínala noc, před námi 6 km cesty přes les. A jak říká pánička, v lese se stmívá ještě rychleji. Uf, konec legrace. Byli jsme uprostřed lesa, kolem nás jistě spousta divočáků, srneček, lišek…. Ale něco se začíná domlouvat a nakonec jsem si oddychla. Jedna paní byla autem nedaleko, tak vzala řidiče a zavezla je do Osvětiman pro auta a nám už jen zbývalo sejít lesem dolů k cestě a čekat.

Cesta na Klimentek

Ještě, že si někteří vzali sebou baterku. Moje nejmladší páníčka o mě měla po cestě takový strach, že mě celou cestu nesla v náručí. A i pak, jak jsme čekali, mne držela na rukou. Byla jsem moc ráda, protože jsem tak v noci sama v lese zatím nebyla. Doma na zahradě ano, ale v lese ne. Hurá, už vidíme světlo auta. Co to? Proč nestaví, ale jen přibrzďuje a projíždí kolem? A za ním další a další….Kdo by řekl, že tady v lese bude takový provoz uprostřed noci? Projelo hodně aut, než přijela ty pravá, která pobrala skoro 30 lidí domů. Trošku mi vrtalo hlavou, proč každé auto, co nás míjelo hodně přibrzdilo. Pánička mě vysvětlila, že každý brzdí, protože se lekl, když uprostřed lesa v noci narazil na tak početnou skupinu lidí. Asi to tak bude.
Uf, byla jsem ráda, že už jedeme domů a můžu Vám poradit, že i podzimní vycházka stojí za to.
                                                                                Pá, pá, Vaše Airiska.


Táborák na sv. Klimentku
 
< Předch.   Další >

 
 
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
pozpat pozpat pozpat
pozpat pozpat pozpat