pozhlav pozhlav
Stránky pro psy DogSite.cz - Inzerce psů, plemena psů, psí články, výstavy psů
pozhlav pozhlav
poztop poztop
poztop poztop
vyhledávání poz
 
vyhledávání poz
poztop poztop
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
   
Na hřibech v Chřibech Tisk E-mail

Blog dlouhosrstého jezevčíka

Orina z Ostrožských jezer

  Haf,
tak Vám štěknu, že v televizi a rádiu asi hodně přehání. Pánečci slyšeli,  že prý rostou. Ale co roste? To mně nechtěli za žádnou cenu povědět. V sobotu odpoledne mě nasadili do auta a už jsme vyrazili za babičkou a dědou na chalupu. Pánečci říkali, že do lesa nemá smysl chodit, protože děda měl „zdravotní“ procházku

  již za sebou a všechno vysbíral. Mě to ale do lesa tak táhlo. Naštěstí holky umluvily dědu, že se do lesa půjdou podívat. Na co si ale Adélka bere košíček? To si jde hrát na Červenou Karkulku? Já jsme se taky dočkala. Pánečci si vzali Peťu a mně a vyrazili jsme do lesa taky. Proč se pořád dívají pod nohy? Proč málem lezou do houští jak pejsci? To mě byla ale záhada. Pánička rozhodně prohlásila, že po dědovi nemá smysl do lesa chodit. Prý musí počkat tak do středy. Najednou se to stalo. Peťa začal mávat rukama na všechny strany. Proč se tak raduje a poskakuje? Něco našel na zemi. Bylo to velké s hnědým kloboučkem na divné stopce. Že by nějaký skřítek? Ne! Peťa našel velikánského hřiba. Pyšně ho donesl domů a děda se moc divil, že ho v lese ještě nikdo nenašel.

  Já jsem spokojená taky. Nádherně jsem se proběhla a při tom si vzpomněla, co se doma o sbírání hřibů vykládá. Tak tedy poslouchejte.
Začne to skoro jako pohádka. Před mnoha a mnoha lety ( tak moc to zas není, ale nějakých 10 roků to už bude ) se známí pánečků vypravili do lesa na hřiby. Jejich děti Lukáš a Lucinka, měli zůstat na chalupě s babičkou. Sotva vyrazili do lesa, spěchal Lukáš za nimi. „Tatíííí“ – to stačil jen říct. Tatínek mu hned horlivě začal vysvětlovat, že se v lese nekřičí a musí se být po tichu. Lukáš ztichl, kousek ušel a pak znovu zkusil „Tatííí“ a znovu dostal výklad, že se v lese nemluví. Tak se to několikrát opakovalo. Asi po hodině si unavený Lukášek sedl na pařízek a tatínek se utíkal podívat na své nedaleké místečko. V tom se po lese se rozezněl hlasitý smích maninky. Když se tatínek vrátil a chtěl vysvětlovat, že se v lese musí chovat tiše, rozesmál se taky.

Muchomůrka červená

Během přestávky plačící Lukášek řekl mamince, co se jich chtěl na začátku lesa zeptat. Otázka byla naprosto jednoduchá. Chtěl se zeptat, jestli si může vytáhnout koloběžku. Z lesa se Lukášek nesl na zádech a moc dobře si pamatoval, jak se má chovat houbař v lese, že se nesmí rušit křikem lesní zvířátka, ale hlavně nikdy nevíte, kde Vás kdo pozoruje. V lese totiž má každý houbař své tajné místečko, které se neprozrazuje a dědí se doslova z otce na syna.

Haf. To jsem se rozštěkala a vůbec jsem Vám neřekla tu největší novinu. Budu mít sourozence. Huráááááááá už se těším. Jak se narodí, tak Vám dám hned vědět.
                                                                                                  Vaše Orina.

 
< Předch.   Další >

 
 
pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab pozstrtab
pozpat pozpat pozpat
pozpat pozpat pozpat