Při pohledu na hodiny v autě blikalo 01.30 hod. ???? Pánečci se asi zbláznili. Za necelou hodinku přejíždíme hranici a jsme na Slovensku a pánička navádí auto směr Košice. Po cestě jsem si zdřímla a když jsem otevřela oči, tak kolem bylo jen a jen bílo – samá mlha. Ale auto jelo pořád dál i přes mlhu a ráno jsme již projížděli Košicemi a my mířili do Veľké Idy na národní a v sobotu na mezinárodní výstavu psů.

 Přijíždíme k velkému parku, platíme vstup a zastavujeme pod stromy nedaleko výstavního kruhu. Bylo ještě moc brzy, ale já jsem již netrpělivě čekala na pana rozhodčího a na začátek posuzování. Po začátku posuzování jsem si všimla, že mnoho majitelů mých psích kamarádů odcházelo z kruhu se zasmušilým pohledem.
   

Pan rozhodčí byl přísný a tak mnoho pejsků i psích šampionů odešlo s hodnocením nepříliš hezkým. Já jsem získala výbornou, ale bez titulu. Prý mám jemný krk. ??? Na druhý den jsem pochopila, co tím pan rozhodčí myslí. Pan rozhodčí je milovníkem basetů a proti nim mám opravdu štíhlý a jemný krk  ( nechci se tím dotknout basetů, ti mají pevnější krk v popisu standartu ). Takže páníček byl rád, že máme výbornou a zaroveň smutný, že jsme nedostala další ocenění. Sobotní ráno nás probudilo silným deštěm, který později provázel i většinu sobotního dne. Přespali jsme ve stanu v nedalekém kempu a ráno přestalo na chvíli pršet, aby mohli páníčci sbalit stany. Z kempu jsme vyrazili zpět do Velké Idy, tentokrát na Mezinárodní výstavu psů. Páníček byl prozíravý a po příjezdu na výstavu zaparkoval tak, že jsme stáli hned vedle kruhu a já tak mohla v klidu dřímat v teple auta, když venku silně pršelo.

Když jsem měla nastoupit do kruhu, tak déšť malinko polevil a já jsem chodila jak panenka. Pan rozhodčí mi za to dal ocenění Výborná 1, CAJC a tak jsme ještě čekali na závěrečné odpolední soutěže. Odpoledne přestalo pršet a i sluníčko se ukázalo, tak že závěrečné soutěže proběhly za pěkného počasí a mě se podařilo získat pohár pro nejkrásnějšího mladého jezevčíka BOG Junior.
Uf, to byl ale perný víkend. A to lepší mělo teprve přijít.

Proč mě tak bolí nožičky jen naštěknu. Na zpáteční cestě se ze mne stal pravý tatranský pes, neboli jezevčík horský.

A ještě jedna zpráva, která nás zastihla na výstavě na Slovensku a to, že v pátek ráno se mi narodil malý bratříček. Je zatím malý, ale krásný. Moje maminka Meliska si moc ho hlídá a ještě k němu nechce nikoho pustit blíž.
                                                                               Tak pápá, Vaše unavená Airiska.